Trpět jako Jób

Detailní popis produktu

Ráno jsem se probudil ještě než zazvonil budík. Zvuky z ulice mi napověděly, že je okolo šesté. Klaply dveře od hlavního vchodu, ozvaly se charakteristické zvuky startování auta našeho souseda, spěchající kroky do zaměstnání… Ráno jako každé jiné. Ale ne pro mě. V osm hodin jsem měl v nemocnici nástup na operaci. Ještě nikdy jsem na žádné nebyl. To, jak operace probíhá, jsem znal pouze z televizní obrazovky. Cestou se mi hlavou honily nejrůznější myšlenky. V nemocnici mě sestra přivedla na pokoj a uložila mě na postel hned u dveří. Po očku jsem pozoroval spolupacienty. Někteří vypadali hodně zuboženě, na jejich tvářích bylo vidět, že velice trpí. Vzpomněl jsem si na Jóba. U lidí, kteří prochází velkým utrpením, se říká, že „trpí jako Jób“. Kdo to vůbec byl? Jaký byl jeho život, že vzniklo rčení, které přetrvalo až dodnes?

Bůh dal, Bůh vzal…

V Bibli se dočteme, že Jób žil v zemi Ús. Byl znám jako poctivý, bezúhonný a bohabojný muž. Měl velkou rodinu, sedm synů a tři dcery. Byl velice bohatý, jeho stáda čítala tisíce ovcí, velbloudů a stovky párů dobytka. Jednoho dne se dověděl, že přišel o všechen svůj majetek a všechny své děti. Reakce Jóba na tuto děsivou zprávu byla více než překvapující – byl sice plný zármutku, ale přesto pokorně vyznal: „Bůh dal, Bůh vzal“. Jeho víra v Boha byla skutečně veliká. Ale to byl Jób ještě zdravý. Mohl doufat, že se jeho život v budoucnu může změnit. Zanedlouho byl však zasažen strašnou nemocí, ošklivými vředy. Byl opuštěn od všech lidí, dokonce i od své ženy, která jej nabádala, aby Bohu zlořečil a zemřel. Jób měl ještě dost duševních sil, aby jí odporoval: „Přijímáme-li od Boha věci dobré, zlé bychom přijmout neměli?“

Přiznej, co máš na svědomí!

K Jóbovi přicházejí jeho tři přátelé a nemohou ho ani poznat, jak ho nemoc změnila. Když k nim promluvil, oněměli úžasem. Mlčeli, protože bolest byla příliš veliká, pozvolna změnila i samotného Jóba. Byla už příliš nesnesitelná a překročila meze jeho trpělivosti. Jób sám sebe vidí jako jedinou ránu, proto pronáší kletbu zlořečení vůči sobě samému. Proklíná den, kdy se narodil. Volá po smrti, která nepřichází. Ptá se Boha, proč musí takto trpět. Jeho přátelé se snaží Jóba napomínat. Vysvětlují mu, že Bůh přece žehná spravedlivým a trestá zlé. Proto důvodem Jóbova utrpení je jeho hřích, ze kterého by měl činit pokání.

Navrácené zdraví

Od té chvíle se Jób hádá s přáteli i s Bohem a stále opakuje: Vím, že před Bohem není nikdo spravedlivý, ani já nejsem bez hříchu. Ale co jsem udělal tak špatného, že tak hrozně trpím? To si, Bože, nezasloužím. Tři starší přátelé nedokázali uspokojivě vyřešit Jóbův problém. Proto na scénu vstupuje mladík Elíhú, který vytýká Jóbovi jeho rouhání a obviňování Boha. Výsledek jeho řeči je tento: Bůh je nekonečný, ty jsi nepatrný, nemáš právo se ptát, tvojí povinností je Boha respektovat. Ani sebevědomý mladík Elíhú však nedokázal odpovědět na Jóbovy otázky. Proto v závěru promlouvá Bůh. Zjevuje se Jóbovi ve smršti. Ukazuje, že On je Bůh a Pán nad veškerým stvořením. Veškerá lidská moudrost není schopna obsáhnout hloubku Božích plánů a jeho neskonalou moudrost. Bůh nepotvrzuje názor Jóbových přátel, že každé utrpení je trestem za hřích člověka. Tato rovnice tak jednoduše neplatí. Bůh Jóbovi nevysvětluje skutečné důvody jeho trápení, ani že to byla zkouška jeho víry. Bůh vede Jóba k tomu, aby uznal jeho svrchovanost. Jób se před Bohem sklání a lituje své troufalosti. Uznává, že Bůh může všechno. I když nedostal odpověď na otázku „proč“, skrze své utrpení se přiblížil k Bohu, „poznal ho zblízka“. V závěru knihy se popisuje, jak Bůh Jóbovi opět žehná a obnovuje jeho zdraví i rodinu.

Svrchovaný, ale soucitný

Z Božího slova poznáváme Boha, který je nejen svrchovaný, ale také soucitný a milující. Je nám blízko i tehdy, když trpíme. Většinou neznáme odpověď na otázku, proč prožíváme nemoci a trápení. Ale víme, že nikdy nejsme sami. Bůh vstoupil v Kristu do našeho světa, který je plný utrpení. Boží Syn, Pán Ježíš Kristus, prošel sám nevýslovným trápením, aby nás zachránil. Trpěl nevinně, jediný dokonalý a spravedlivý. Trpěl za nás, hříšné lidi. Položil svůj život za nás, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ježíš věděl, že cesta kříže povede nakonec k radosti, pokoji a věčnému životu. Proto, když prožíváme nejrůznější trápení a bolesti, svěřme se do rukou Všemohoucího, ale také milujícího Pána. On sice dopouští, ale neopouští nás.

Převoz na operační sál

Kolem poledne se otevřely dveře a do pokoje přišla sestra se zdravotníkem. Odvezli mě na sál. V minulosti jsem se této chvíle velice obával. Vždycky při takové představě mne polil studený pot. Jak tuto situaci zvládnu? Budu mít dostatek odvahy? Udržím psychiku na uzdě? Když jsem se octl v reálné situaci, byl jsem velmi překvapen. V mé duši zavládl úžasný pokoj. Po strachu ani památky. Cítil jsem, že mě Někdo doprovází. Sice jsem ho neviděl, ale naprosto jasně vnímal. Byl to můj Bůh a Spasitel, Pán Ježíš Kristus. V jeho přítomnosti člověk nemusí mít strach. On dává pokoj, který převyšuje lidský rozum. Chtěl bys jej také poznat? Odpovědi na své otázky najdeš v Bibli v Novém zákoně.

Kompletní sérii doposud vydaných letáčků řady „Galerie biblických postav“ nabízíme v pěkném obalu – složce s klopami, s možností vkládat nové letáčky této řady. Může také posloužit jako malý dárek. Složku s doposud vydanými tituly Vám nabízíme pod objednacím kódem HS1