Kudy putoval Izrael do zaslíbené země?

obrazekPutování izraelského národa z Egypta do země zaslíbené patří ke klíčovým historickým událostem izraelských dějin, ale i celého civilizovaného světa. Vzpomeňme jenom na Desatero. Z historického hlediska se dosud nepodařilo trasu exodu vymezit a je stálým předmětem dohadů. Je třeba si uvědomit, že z místních názvů tehdejších izraelských tábořišť se v arabském zeměpisném názvosloví nedochoval téměř žádný. Během putování Izraelci nazývali různá stanoviště podle událostí, které se během cesty staly (např. Massa a Meriba – Pokušení a Svár). Nikde však nezůstalo obyvatelstvo, které by jména uchovávalo. Přesto existuje několik tras pravděpodobné cesty izraelského lidu. Podívejme se na některé z nich.

Tradiční trasa. Obvykle se předpokládá, že se Izraelci po vyjití z Egypta pohybovali pouze v prostoru Sínajského poloostrova. Z Egypta šli nejprve podél Suezského zálivu na jih, odbočili do centrálního pohoří, pokračovali přes horu Sínaj (také Choréb, dnešní Džebel Músa) do východní části poloostrova, pak se stočili podél Akabského zálivu na sever, kde bloudili po desítky let v prostoru pouště Sín. Ani trasa v závěru putování, včetně stanovení cesty, po které šli Mojžíšem vyslaní zvědové do země zaslíbené, není známá. Celkově můžeme s jistotou vymezit jen počátek trasy – severovýchodní území Egypta (v oblasti Gošen)a konečný přechod přes řeku Jordán. Méně pravděpodobné se zdá putování podél Středozemního moře (po tzv. „severní cestě“). Bible výslovně říká, že Izraelci nezvolili pobřežní cestu (2M 13, 17), vedoucí přes území Pelištejců. Rovněž místo přechodu přes moře, kde byli zázračně zachráněni před pronásledovateli z Egypta, je nejasné. Většinou se klade do prostoru sladkovodních jezer v severovýchodním Egyptě, nebo do severní části Suezského zálivu.

obrazek
Nově navržená trasa. Podle některých badatelů je však možná ještě jiná trasa, která rozšiřuje putování Izraelitů i na poloostrov Arabský. Po vyjití z Egypta šli okamžitě východním směrem napříč celým Sínajským poloostrovem. Dostali se na jeho protilehlou stranu k břehům Akabského zálivu. Po zázračném přechodu přes moře vstoupili na Arabský poloostrov, do země Midjánské. Tuto novou teorii v poslední době rozvinul badatel Ron Wyatt z Michiganu. Při pečlivém sledování biblických a historických zápisů exodu se v roce 1978 rozhodl prozkoumat prostor Nuweiby, ohromné pláže v Akabském zálivu, která z mnoha hledisek vyhovovala biblickému popisu událostí kolem přechodu Rudého moře. Navštívil klíčová místa a přinesl řadu zajímavých důkazů. Zřídil pro ně i muzeum v americkém Tennessee. U nás je velkým popularizátorem této teorie Milan Latka, který pořádá přednášky, připravuje knihy i DVD. Seznamte se v krátkém výtahu s nejdůležitějšími objevy Rona Wyatta, které vesměs dobře korespondují s biblickými údaji (více na Biblické archeologické noviny).

obrazek
TRASA
obrazekKterým směrem se vydali Izraelci po odchodu z Egypta? Ron Wyatt předpokládal, že Izraelité vytáhli z Egypta s cílem být co nejrychleji z dosahu pronásledujícího vojska. Proto směřovali hned na východ, nikoliv na jih a přešli záhy egyptské hranice. Kdyby přechod vedl přes záliv Suezského průplavu, stále by byli v Egyptě (2M 13,18). Přešli napříč pouští mezi dvěma rameny Rudého moře – dnes poloostrov Sínaj. Její starodávné jméno bylo „pustina při Rudém moři“ (2M 13,18).

obrazekJak daleko Izraelci došli než byli dostiženi? Cesta k moři je mohla vést dlouhým kaňonem – vyschlým vádím („Wadi Watir“). To je jediná cesta z pouště do Nuweiby, ohromné pláže při Akabském zálivu.(2M 14, 3). Tam se utábořili (2M 14,2). Od výchozího bodu exodu, kterým byl Súkot (poblíž dnešního Suezského kanálu), mohl izraelský lid přejít celý Sínajský poloostrov (největší šířka je 230 km)s velkým náskokem a dojít až na Nuweibu, aniž by měla egyptská armáda velkou šanci jej brzy dostihnout. Přestože egyptská armáda postupovala mnohem rychleji než izraelský lid, měli v noci Izraelci výhodu – ohnivý sloup – a putovali podle Bible dnem i nocí. Egypťané je pronásledovali a dostihli, až když tábořili při moři (2M 14,9).

obrazekJak asi vypadalo tábořiště? Jediné místo při Akabském zálivu, které se hodí pro utáboření tak početné skupiny lidí, byl prostor u Nuweiby. Podle údajů v Bibli lze odvodit, že tehdy putovalo na dva miliony lidí, i když tento odhad někteří badatelé pokládají za přemrštěný.

obrazekJak je velký Nuweibský poloostrov? Je velmi plochý a vybíhá 3,5 km přímo do zálivu. Je tak veliký, že je snadno rozeznatelný na všech mapách pořízených satelity. Saúdsko-arabské pobřeží naproti Nuweiby je rovněž velmi plytké a co do charakteru velmi podobné. Během dlouhých let splavila masivní eroze z okolních hor prostřednictvím vádí velké množství písku a štěrku. To na obou stranách vytvořilo plochá místa.

obrazekJaká byla situace u moře? Když faraon Izrael dostihl, musel si být naprosto jistý vítězstvím. Celý izraelský lid byl v pasti. Po obou stranách hory, na další straně moře a na čtvrté straně celá egyptská armáda. Vojáci rozbíjejí tábor, takže mohou v klidu zaujmout své pozice, odpočinout si, pojíst a sebrat síly na velkou bitvu, která je před nimi. Ani by nemohli jít dál, byli obklopeni zvláštní tmou. Oblakový sloup, který šel před izraelským lidem, se přesunul a zahalil egyptskou armádu do temnoty, zatímco izraelský lid měl světlo.

MOŘE
obrazekJaký byl Boží zásah? Izraelský lid propadá zoufalství a v hněvu se obrací na Mojžíše. Byli přesvědčeni, že egyptská armáda jich mnoho pobije a zbytek odvede zpátky do otroctví. Mojžíš se obrací k Hospodinu a Hospodin podle Bible odpovídá: „Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu“ (2M 14,15-16). A Mojžíš tak učinil. Moře se rozdělilo a izraelský lid prošel Rudým mořem po suchu. Egypťané je pronásledují. Mojžíš na příkaz Hospodina opět vztáhl ruku nad moře. To se zavřelo a pohřbilo celou faraonovu armádu.

obrazekJak přešel Izraelský lid moře? Akabský záliv je částí dlouhé příkopové propadliny, která se rozprostírá od dnešního Izraele dolů směrem k Africe. Tato trhlina je způsobena kolizí dvou kontinentálních desek, z nichž každá se pohybuje svým směrem. Akabský záliv je tedy hluboký, jeho největší hloubka je 1900 metrů a je obklopen až 2500 metrů vysokými horami. Jestliže se tedy vody rozdělily, pak to ještě nebylo pro Izraelce úplné řešení. I kdyby byla tato voda odstraněna, pak zde izraelskému lidu ještě stála v cestě hluboká skalní trhlina. U Nuweiby je však pobřeží zcela odlišné. Nachází se zde podmořský most.

obrazekJak vypadalo místo přechodu? Plochá Nuweibská pláž totiž pokračuje i pod vodou. Podle geofyzikálního měření vede z jednoho pobřeží na druhý jasný podmořský most, který se nachází maximálně v hloubce 100 metrů pod hladinou. U Nuweiby je vzdálenost od pobřeží k pobřeží přibližně 14 km. U saúdsko-arabského pobřeží se tento most ve vzdálenosti 4 km od pobřeží nachází jen 87 metrů pod hladinou. Je-li to tedy správné a aplikovatelné na obě pobřeží, pak stoupání odpovídá 2,2%. Hloubka byla potvrzena i podmořskou kamerou. Most je velmi široký (nejméně dva kilometry), pod povrchem nejsou žádné korály, nemá žádné prudké svahy, žádné organické usazeniny (jako bláto), je mimořádně plochý a mořské dno je pokryto pískem a štěrkem.

obrazekNašli se nějaké nálezy v moři? Pátrání potápěčů po artefaktech na dně Suezského zálivu, možného místa přechodu Izraelitů přes moře, neuspělo. Naopak, skutečnou trasu exodu potvrdili potápěči, kteří pátrali v Akabském zálivu. Našli zde zbytky kostí a dvoukolových vozů. Předměty jsou silně porostlé korálem, tudíž mění původní tvar. Některé jsou však dobře rozpoznatelné, např. kolo s ojnicí porostlé korálem. Ron Wyatt zde našel dokonce zbytky tří čtyřpaprskových pozlacených kol.

obrazekExistují také archeologické artefakty na souši? Mezi nejzajímavější nálezy patří dva sloupy fénického stylu, objevené Wyattem při první návštěvě Nuweibu v r. 1978. Jeden sloup ležel ve vodě na sínajské straně, druhý stál na protějším saudském pobřeží. Na druhém sloupu byl čitelný hebrejský nápis, který znamená: Egypt, Šalomoun, Edóm, smrt, Farao, Mojžíš, a JHVH (Jahve). To naznačuje, že král Šalomoun nechal tyto sloupy vztyčit na památku zázraku překročení moře.

HORA SÍNAJ
obrazekKde byla pravá hora Sínaj? Poloha hory Sínaj (nebo také Choréb)rovněž není známá, bylo pro ni navrženo více než tucet míst. Nález možného místa přechodu Rudého moře v Akabském zálivu naznačil, že hora Sínaj, kde Mojžíš obdržel od Hospodina kamenné desky s Desaterem, musí být v Saúdské Arábii. O tom se zmiňuje i Bible (2M 3, 1,12, Gal 4, 25). Tomu by odpovídala hora známá jako Džebel el Lawz.

obrazekPodobá se hora a okolí popisu v Bibli? Kolem hory je dostatečně velká plocha na umístění milionů lidí a jejich dobytka a stád. Vrcholek hory je zčernalý, což koresponduje s biblickým textem: „Celá hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě“ (2M 19,18).

obrazekJsou zde nějaké archeologické nálezy? V prostoru pod horou byly nalezeny známky tábora milionů lidí. Jsou tam kamenné stopy starodávných stanů, svědectví zásobování vodou a dokonce i oltář, na kterém jsou vyryty kresby egyptských posvátných býků (možné místo umístění zlaté sochy býčka – 2M 32).

obrazek
obrazek


Líbí se Vám náš článek? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!