Michaela Maláčová o svém dědečkovi

Ukázky z knihy evangelického faráře J.B.Průši: „Dobrý strom nese dobré ovoce”.
(Vydala BTM v r.2010. Bližší informace a objednávky

… z předmluvy Michaely Maláčové:
(Vnučka J.B.Průši, známá podnikatelka, zakladatelka České Miss a vítězka soutěže Miss Československo pro rok 1991.

„Dobrý strom nese dobré ovoce” – to mi napsal a k tomu i namaloval obrázek kostela a fary v Heršpicích u Slavkova můj dědeček téměř před třiceti lety. Myslím si, že on tím dobrým stromem ve svém životě až doposud byl. Já na tom stále pracuji.

Mít dědečka evangelickým farářem je bezvadná věc. Alespoň pro mne osobně a moji sestru to byl zdroj inspirace, víry, zázemí a symbol přirozeného respektu a poslušnosti. Vyrůstat v prostředí evangelické fary v malé moravské vesničce bylo pro nás základem našeho přístupu k životu. Dodnes se ve svých myšlenkách vracím do dětství. Dědeček Josef do něj, kromě mých rodičů, neoddělitelně patří. Poznamenal můj život a já jsem přesvědčena, že velmi pozitivně.

Být vnučkou evangelického faráře dávalo možnost dát veřejnosti jasněji najevo, kam patříme, jak smýšlíme a co si o době nesvobody a komunistickém útlaku myslíme. Také mi to ukázalo církev a víru v každodenním, nepřikrášleném světle. Prostě, jak farář, tak věřící lidé, chodící do kostela, jsou „jenom” lidé. Nejsou automaticky lepší než ostatní, ale hledají smysl života, své vyznání dávají najevo a hlavně ze své víry v Pána Boha čerpají sílu a povzbuzení.


obrazek

…ukázka textu z kázání J.B.Průši:

obrazekEvangelický farář Josef Bedřich Průša po 40 let věrně a neohroženě sloužil Božím slovem. Působil zejména v obci Heršpice u Slavkova. Každé jeho kázání v sobě ukrývá nejen jasný výklad biblického textu, ale především slova povzbuzení a naděje. Níže uvádíme malý výňatek – několik myšlenek z uvedené knihy.

Jistota Božích dětí
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 8, 38-39)

…Za ta desetiletí své duchovenské služby jsem mnohokráte stál v těsné blízkosti těch, kteří se loučili se svými drahými. Někdy to byl nejbližší člen rodiny, jindy dítě, voják, mladá žena, živitel početné rodiny, který po sobě zanechal vdovu a osiřelé děti. Často jsem si kladl otázku: Mají ti pozůstalí tak velikou víru, aby je bolestná ztráta nejbližšího člověka nezlomila? Býval jsem po „lidsku“ velmi bolestně sevřen lítostí a úzkostí. Nejen abych zadržel pláč, ale abych našel odvahu přinést slovo útěchy. Pláč v takových chvílích není projevem lidské slabosti. Stejně zaplakal i Pán Ježíš, když přišel ke hrobu svého drahého přítele Lazara, který ležel již třetí den v hrobě. Za upřímné slzy se nemusíme stydět. Vždyť právě u hrobu Lazara prozradil Ježíš veliké tajemství života a smrti všech věřících. O Lazarovi v hrobě totiž řekl: „Nezemřel, ale spí!“

…„Nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy.“ To však není jen silácké individualistické vyznání jednotlivce nezávislého na druhých. Právě naopak. Apoštol Pavel dobře věděl, co to je vděčnost za věřící spolubratry a sestry, kteří jsou připraveni uchopit nás – jako ti silnější ve víře – ve chvíli zkoušek, nástrah a pokušení za ruku a ochránit nás před nebezpečím. Vzpomínám na příhodu, kterou jsem prožil při pobytu v lázních. Přede mnou šla po chodníku vedle rušné silnice mladá maminka s dítětem. Svého synáčka vedla pevně za ruku. Ale nečekaně se jí z ruky vytrhl. Ztuhl jsem. Právě kolem projížděl automobil. Viděl jsem dítě téměř již pod jeho koly. V tu chvíli strhla maminka své dítě zpět k sobě. Hocha měla totiž k sobě přivázaného na řemínku – jako pejska. To ho zachránilo. Jsem přesvědčen o tom, že i mě osobně držel Pán Bůh za ruku ve chvílích nebezpečí, hrozící zkázy. Jsem přesvědčen o tom, že mne měl k sobě přivázaného „provazem spásy.“ A to zdaleka ne jen jedenkrát! Mohl bych o tom dlouho vyprávět. Vzpomeňme na pisatele Broučků – faráře Jana Karafiáta, který po celý svůj život radostně a povzbudivě vyznával pro všechny malé i velké děti: „Ale nejsem sám svůj, ale svého věrného Spasitele Ježíše Krista, který mě tak ostříhá, že bez vůle Otce našeho nebeského ani vlas z hlavy naší spadnouti nemůže. Ale všecko nám napomáhati musí k životu věčnému.“ To vám i sobě přeji touto službou Slova.
Amen.


Líbí se Vám náš článek? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!