Historie BTM

Historie BTM z pohledu zakládajícího člena br. Josefa Sečky

obrazekBratra Josefa Sečku, který zemřel v září 2008, znali odběratelé našich letáčků velmi dobře. Byl zakládajícím členem naší misie, jejím dlouholetým předsedou i autorem mnohých textů. V roce 2006, kdy oslavil v plném tvůrčím nasazení požehnaných 85 let, požádal Bratrskou radu BTM o uvolnění z aktivní činnosti. Svou funkci místopředsedy BR - BTM předal Michalu Petraturovi. Bratr Sečka však zůstal nadále naší "pravou rukou": byl čestným předsedou, poradcem v ekonomických otázkách, překladatelem, zajišťoval kontakty se zahraničím, hlavně s německou misií a byl také spolutvůrcem vizí BTM do budoucnosti. V roce 2006 jsme jej požádali o rozhovor - nejen o jeho životní dráze, ale i o založení a začátcích misie TWR a BTM:

Kde v současné době žijete?

Po aktivní službě ve Vídni jsme se odstěhovali západně do nedalekého Altlengbachu. Městečko leží na začátku Vídeňského lesa. Směrem na západ leží rovina jako na jižní Moravě. Směrem na jih začíná pohoří - tak jako v Orlických horách. Bydlíme v malém sídlišti. Naše dcera si postavila s manželem domek nedaleko nás, tak tu nejsme sami.

Kde jsou Vaše původní kořeny?

Narodil jsem se na jižní Moravě, kde jsem i maturoval, a to v Kyjově. Moje kořeny jsou domácí: Masarykova humanita, Komenského pedagogika, Moravských bratří víra a Dvořákova hudba. To všechno jsem směl s pomocí Boží v životě i praktikovat. Nejhlubší vzpomínkou mi zůstal obrázek mé maminky: pozdě v noci, kdy už všichni spíme, kleká k "žigli" a modlí se především za své děti. Její modlitby mě provázely celý život. Pěkné byly i naše "studentské akademie", s nimi jsme jezdili po kraji a vybízeli posluchače k odvaze a k věrnosti svému národu před hrozbou německé okupace. Hudba dokreslovala charakter a dodávala i směr mé víře.

Jaká byla Vaše profese?

Měl jsem řadu profesí. Čím jsem chtěl být v mládí, to se uskutečňovalo až v pozdějším věku. Začal jsem "kondicemi", vyučováním mladších žáků, abych si přivydělal na studium. Po maturitě byla velká nezaměstnanost. Jako zázrakem jsem se dostal k firmě Baťa - a tam začala moje životní kariéra - nahoru - a vždy rychle dolů. Roznašeč pošty v závodě, balení v expedici do zámoří, fakturant, celní deklarant, korespondent s přidruženými závody, studium řečí na Baťově škole, ke konci války jsem kopal zákopy. Po válce Vysoká škola obchodní v Praze - a svatba v Náchodě do evangelického prostředí. Pak nástup do Centrotexu jako vedoucí clearingové oblasti. Když se zahraniční obchod soustředil do Prahy a nenašel jsem tam byt pro celou rodinu, dokončil jsem profesuru a učil v Náchodě na Hospodářské škole, přičemž jsem aktivně sloužil v církvi. To bylo trnem v oku tamějším komunistům. Následovala vyhrůžka: buď církev - nebo ztráta zaměstnání. A tak jsem skončil ve fabrice, u výroby elektromotorů (podnik MEZ). Tam jsem časem převzal finance a rozbory - jako zástupce vedoucího. Za Chruščova jsem byl povolán zpět do bavlnářství - jako vedoucí ekonom - do Orgatexu v České Skalici. A dělali jsme vývoj - až do r. 1968, kdy přijely sovětské tanky.

V roce 1968 jste emigroval do Rakouska. Z jakých důvodů?

Jak jsem naznačil: moje služba v církvi, odpor k materialismu, bezpartijnost, děti navštěvovaly náboženskou výuku, to vše znamenalo brzy perzekuci, pronásledování, výslechy a strach, že se už nevrátím. Důvod by se vždy našel. Po okupaci sovětskou armádou jsem se cítil vážně ohrožen - dokonce jeden pán z SNB nám radil: odejděte co nejdřív! Rodina stála za mnou a tak jsme se rozhodli odejít včas. Vždyť sloužit Bohu a lidem můžeme všude.

Jaký měl zde pro Vás Bůh úkol?

Ten, kdo pracuje, toho Bůh nenechá žebrat. Ve Vídni jsem se dostal k náročnému, ale pro mne zajímavému zaměstnaní s velkou odpovědností - ve vedení velké automobilové distribuční společnosti. Mimo zaměstnání jsem byl v plné službě ve sboru baptistů, kde jsem byl přes 30 let starším sboru.

Současně jsem se zapojil do misií, které pracovaly pro ČR, především jako překladatel z různých cizích řečí. Když jsem v r. 1986 odcházel do důchodu, dostal jsem nabídku pracovat pro rozhlasovou misii TWR Monte Carlo. Pět let jsem vedl následnou službu - korespondenci s posluchači (pod pseudonymem Pavel Bolar). Snažil jsem se také o distribuci tiskovin a Biblí, vždy se něco v zahraničí sehnalo a posílalo do vlasti. Největší radost jsem měl z ilustrovaných dětských Biblí, stovky jsem jich posílal hlavně na Slovácko. Vše samozřejmě inkognito, aby nebyli přátelé doma pronásledováni. Byla to náročná služba, ale dávala hodně radosti. Být v kontaktu s lidmi, poradit jim a orientovat je v tehdy ještě temném ateizmu směrem ke Kristu. Ještě dodnes jsem s některými ve styku. Někteří byli kvůli víře posíláni do psychiatrických klinik, před soudy, jen aby odvolali svou víru v Boha.

obrazek(Josef Sečka s manželkou, Ota Vožeh, Pavel Steiger)

Jaké byly Vaše hlavní duchovní zásady v misijní práci?

Druhého si považovat jako Krista. Sloužit - a ne vládnout. Jít za lidmi do všech oblastí - těla, duše i ducha. Jít do jejich uzavřených prostor, kam byli zahnáni, nebo se tam dostali vlastní vinou a neví nyní jak dál. Porozumět jim, neodsuzovat, ale s trpělivostí je nechat vymluvit, vyplakat a zanadávat. Vyvést je z temných uliček na světlo Boží pravdy. Pomalu a s trpělivostí je pak provázet delší dobu. Říkával jsem - "aspoň tři míle". Až se stanou sami "plnoletými" křesťany a budou sloužit jiným (Mat. 5, 41).

Jak vznikla myšlenka na založení tiskové misie u nás?

Po "sametové" revoluci jsme převedli českou a slovenskou větev TWR do vlasti - do Brna. Odpovědná místa převzali domácí lidé - především tehdy Petr Kolek, můj synovec. Pracoviště byla zajištěna a stanovy vypracovány. Já jsem zjistil, že bych byl tady bez zaměstnání. Uvědomil jsem si však, že Brno bude nadále potřebovat letáčky a spisy, které jsme obstarávali v cizině, často v nepěkných překladech. Toužil jsem založit vlastní tiskovou misii a vyrábět české letáčky v kvalitní češtině, resp. slovenštině, s vybavením a obsahem, jenž odpovídá našim zemím. Napsal jsem na různé misie. Odpověděla pouze jedna: německá Marburger Mission. Rozhodli se, že nám pomohou.

Jaké bylo první setkání?

Sešli jsme se uprostřed cesty mezi Marburgem a Brnem - v Salzburgu, v baptistickém sboru. Přesně v 10 hodin, se objevili dva zástupci Marburgu: sestra Karin Böhm a Wilfried Davin. Jednání bylo srdečné a velmi náročné. Byli bychom se spokojili jen s nějakou pomocí: příspěvkem na počítač, know-how, redakční pomocí, s jejich materiály. Odpověď však byla: založit samostatnou misii a tisknout v plné šíři řad a tématických celků. A tak jsme vypracovali první projekty, budget a strukturu organizace s funkčními větvemi. S pomocí Boží jsme založili v Brně BTM - Brněnskou tiskovou misii. Petr Kolek odešel z TWR a převzal za ni odpovědnost.

obrazek(Josef Sečka, Petr Kolek Karin Böhm)

Jak vznikaly první letáčky?

Byla to pionýrská práce. Pokulhávali jsme v praxi celou dobu za svou vizí. Nejdříve jsme překládali letáčky z Marburgu, přebírali jejich grafickou podobu, a tiskli v německé firmě Rotaplan v Regensburgu. Děkovali jsme Pánu, že máme v zásobě aspoň dva tisíce adres z přecházející práce v TWR. S nimi jsme začali.

Utkvěl Vám nějaký ohlas na letáčky?

Ohlasy na naše tisky byli od začátku velice pozitivní, lidé se divili, že něco takového vůbec existuje. Rádi je četli a dávali dál. Oblíbili si je. Nejen v protestantských, ale i v katolických sborech. Měli jsme už od začátku hodně katolických spolupracovníků, tvořili jsme jednu rodinu, která se jednou za rok scházela v Brně na semináři. Naši spolupracovníci si dodávali navzájem odvahu a sdělovali své zkušenosti. Jako příklad ohlasu na letáčky bych chtěl uvést svou bývalou žačku, která nejen už napsala vlastní, ale nadšeně roznáší naše traktáty.

Co všechno ve svém věku stihnete udělat?

Především je tu práce v mém novém sboru, kde se hlavně kromě Slova věnuji pastorační práci mezi mladými lidmi, kde také hodně chválíme a muzicírujeme. Doma máme biblickou hodinu jednou za týden, důležité jsou překlady a korespondence do široké oblasti přátel - dnes hlavně telefonicky, e-mailem anebo osobními návštěvami. BTM v Brně mě také ještě potřebuje. Jinak se musím trochu už zabývat svým zdravím (86 roků).

Jakou úlohu BTM vidíte v budoucnosti?

Tento způsob individuální práce s malými spisky, s letáčky a krátkým biblickými úvahami nabývá stále víc a víc důležitosti. Dnes už lidé nemají vůbec čas na čtení knih a nezáživných pojednání. Dnes se pracuje především mediálně, kde je ovšem křesťanský hlas ve velké menšině. Vzniknou malé domovní křesťanské skupiny, které budou aktivně praktikovat příkaz k evangelizaci. Nejlepší pomůckou a nejrychlejším způsobem nesení zvěsti o spasení - je malý letáček - s krátkým svědectvím, s účinnou zvěstí naděje - a pobídkou jít za Kristem. On je jedinou cestou, pravdou a životem.


Líbí se Vám náš článek? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!