Svědectví Michala Čagánka [S47]

obrazekOD TEMNOTY KE SVĚTLU

S mým starším bratrem Markem jsme toho hodně zažili. Byl to rebel, neuznával autority a dělal si, co chtěl. Ocitl se na šikmé ploše. Začalo to špatnými kamarády, alkoholem, marihuanou, až nakonec bral tvrdé drogy. Z anarchisty se stal během chvilky satanista. Začal demolovat hroby a ze svého pokoje udělal hnízdo temna. Pamatuji si, jak jsem ho
potkal ve dveřích s kanystrem na zádech. Podíval se mi do očí a řekl – sbohem. V ten den mě ani nenapadlo, že ho uvidím naposledy. Šel na benzínku, polil se benzínem a zapálil. Řidič, který jel kolem, slyšel, jak Marek křičí: „Bože, prosím odpusť mi všechny moje hříchy. Dávám Ti svůj život.” Nevěděl si rady se sebou ani se společností, ve které se pohyboval. Svůj život raději ukončil touto bolestivou smrtí. Když jsme byli na pohřbu, neuronil jsem ani slzu, věděl jsem, že je na lepším místě a že se má dobře.

Když jsem byl malý, maminka se mi hodně věnovala. Vyprávěla mi o Ježíši, četla mi biblické příběhy a dětské knížky od svého oblíbeného autora C. S. Lewise. Příběhy se mě velice dotýkaly a k Ježíši jsem si budoval osobní vztah. Ale musím říct, že v našem domě nepanovala rodinná idyla. Otec se často opíjel a jeho změny nálad dopadaly na celou rodinu. Sám to neměl v životě lehké. Nesl si s sebou zranění ze vztahu se svým otcem. Rodina se nám začala pomalu rozpadat. Nebohý otec si dával za vinu Markovu smrt, i když za to v nejmenším nemohl. Doma bylo dusno a všechny přemáhal smutek.

Po čase se rodiče rozvedli a začaly soudy. Já jsem si vybral život s tátou, protože jsem věděl, že si budu moci dělat, co budu chtít. A začala výchova ulice. Nejprve popíjení alkoholu s kamarády o víkendech, pak i ve všedních dnech. Žil jsem jen pro srandu, sex a vizi lepší budoucnosti. Vystřídal jsem pár slečen a našel si nové kamarády, ale nic z toho mě nenaplňovalo. Svoji méněcennost a iluzi v lepší svět jsem pak později hledal v drogách. Nejprve to byla marihuana, poté psychedelika, jako LSD, DMT, psylocibin, později i taneční drogy a pervitin. Začal jsem drogy prodávat, abych na ně měl. Chtěl jsem se zviditelnit a být oblíbený.

Obojí se mi splnilo, i když kamarádi byli jen na oko a prožitky mě naplňovaly taky jen na oko. Ani ten sex už nebyl sexem, všechno ztrácelo chuť a byl po tom ještě větší hlad. V té době jsem cítil za tím vším něco temného, ale nechtěl jsem si to připustit. Vždycky, když jsem byl v úzkých, vzpomněl jsem si na Ježíše a prosil ho, aby mě zachránil, a on to udělal.

Ale brzy jsem na něj zapomněl a šel si svojí cestou. Pamatuji si, jak mě chytli chlapíci z kriminálky a já měl v batohu tolik drog, že by to sjelo půlku Prahy. Policajt jen
nahlédl do batohu, ale ničeho si nevšiml, vzal mi z ruky jen jointa a nechal mě jít.

Kvůli přítelkyni jsem drogy omezil. Místo drog jsme spolu často spali a postupně jsme šli víc a víc do extrémů. Bylo to tajemně přitahující, ale zároveň zotročující. Navzájem jsme se brali jako majetek a z iluze lásky se stal jen jeden velký omyl, plný nezřízených vášní propletený drogami.

Jednoho dne jsem potkal kamaráda, kterého jsem dva roky neviděl. Bylo to zvláštní, jak se změnil. Všude náramky, na rukách měl jakási božstva a zvláštní kámen na krku. Něco mě k němu přitahovalo. Pozval jsem ho domů na návštěvu. Vyprávěl mi, že se dal správnou cestou. Věří v energie, ktere může využívat a které mu pomáhají. Říkal jsem si, že se asi zbláznil. Ale jak o tom tak mluvil, najednou se pokoj začal zaplňovat zvláštním napětím, jako když se člověk chystá sledovat v televizi horor. Začal mi vysvětlovat různé techniky využití energií, čakry, reiki, lucidní snění, astrální cestování a různá božstva. Když ke mně přikládal ruce, cítil jsem energii, která z něj proudila. Šok pro mě nastal, když jsme se pokoušeli tou energii ohnout příbory. A hle, ono to vážně fungovalo. Zmačkal jsem vidličku jako papír, druhou, třetí, čtvrtou a všechny lžíce. Jen jsem zíral. Kamarád si stoupl doprostřed pokoje a volal na mého zesnulého bratra. Najednou se v koutě začala formovat postava jakoby ze stínu, oba jsme zesinali hrůzou. V tu chvíli jsem věděl že to můj brácha není. Pomalu se to ke mně blížilo a pak to do mě vlezlo. Kamarád byl zděšený a nedokázal mi odpovědět co to je. Dnes už vím, že ten zlý se rád převléká za mrtvé lidi, aby nás mátl ale v té chvíli jsem nevěděl, co si mám o tom myslet. Přepadl mě šílený strach.

Tato zkušenost mě neodradila. Pustil jsem se do různých technik, abych docílil většího efektu. Vše bylo takové mocné a tajemné. Slibovalo mi to sice slávu a moc, ale pokoj, lásku a radost mi to nedávalo. Jen větší hlad po poznání, který jsem se snažil naplnit. Místo úspěchu se u mě objevily deprese a úzkosti, zvláštní myšlenky, jakoby nebyly moje. Samé zvrácené věci.

Jednoho dne jsem hledal na internetu, jak otevřít třetí oko. Nahlédl jsem na komentáře lidí na toto téma. Zarazil mě jeden křesťan, který psal o Ježíši. Vysvětloval, co pro mě Ježíš udělal. Chce mi pomoct, ať jsem na tom jakkoli, a že pro nikoho není pozdě. Stačí, když mu vyznám všechny zlé skutky a poprosím ho o odpuštění. Jak jsem čel ty řádky, hned mě chytly za srdce. A najednou jsem se vrátil do dětských let a vzpomněl si na Ježíše, na jeho pomoc, přijetí, bezpečí a jeho krásu. Padl jsem na kolena a s brekem jsem mu vydal svůj život. Ukázal mi, v jakém nebezpečí jsem pohyboval. Žádná neškodná energie nestála za ohýbáním příborů, ale sám satan, který chce obelstít každého člověka a nakonec jej zničit. Vím, že se za mě moje mamka celou tu dobu modlila a přimlouvala.

Poté se můj život začal pomalu, ale jistě měnit. Druhý den už jsem nekouřil chuť na cigarety ode mě odešla. Také hodně temných věcí které jsem bral jako normální. Bůh mi dal také sílu, abych skončil s drogami. Začal jsem chodit do jednoho křesťanského společenství, abych poznal i jiné věřící. Stál jsem na začátku nového života. Nechal jsem se pokřtít a — cítil se svobodný od drog i okultismu. Ale ne všechno jsem Bohu odevzdal. Nemohl jsem pochopit, že spát s ženou je hřích, aniž bych si ji vzal. V Praze jsem pak na to doplatil, ulítl jsem s jednou slečnou a bylo to pro mě utrpení, trápily mě výčitky svědomí.

Bůh mi dal myšlenku, ať se přestěhuju do města, kde bydlí má mamka. Nebyl jsem si jistý jestli je to skutečně Boží hlas a tak jsem se k němu modlil, ať mi to skrze lidi potvrdí. A stalo se. Nechal jsem v Praze zařízený byt, práci a přestěhoval se do Nového Města pod Smrkem. Vydal jsem svůj život Ježíši do jeho rukou. Dnes mi hodně pomáhá, bez něj bych nedal ani ránu. Otevřely se mi nové dveře, nové dary, nové vztahy. Mám čistou mysl a řeknu vám, že opravdová svoboda znamená nic nezatajovat. Nežít v pokrytectví. Stále
zažívám boje i duchovní útoky, kterými se zoceluji, ale také prožívám opravdovou lásku, lásku k lidem a k samotnému Ježíši. A hlavně ze života a z Jeho díla tady na zemi. Není
nad to mít na své straně nejsilnějšího bojovníka, samotného Boha a nejlepšího přítele Ježíše Krista.
obrazekMichal Čagánek

Doporučená cena: 3.6 Kč

Do košíkuPřidat do košíku


Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!