Kdo vlastně jsem? [S41]

obrazekMé trápení začalo někdy v šesté třídě, kdy jsem musela přestoupit do zvláštní školy. Důvodem byla moje dyslexie a dysgrafie. Ve zvláštní škole byl jiný svět. Říkala jsem si: Kde to jsem? Na vlastní kůži jsem poznala, co je to šikana.

Často jsem musela snášet osahávání, ponižování i bití. Od tří let trpím epilepsií. Když se někdy situace vyhrotila, dostala jsem záchvat. Nikdo si nedovede představit, co jsem prožívala. Ani doma to nebylo jednoduché, moje matka mě odmítala. Dělala rozdíly mezi mnou a bratrem, mým dvojčetem. Po celou dobu mě vychovával hlavně můj otec. Často jsem stávala u okna a ptala se: Bože, kdy tohle všechno skončí?“


obrazekU nás doma v knihovně ležela Bible. Vždycky mě ta kniha přitahovala, přemýšlela jsem, co je v ní asi napsáno, ale přesto jsem se do ní nepodívala. Moje babičky mě vedly k víře, i rodiče mě v tom podporovali. Dokonce jsem začala chodit do kostela i náboženství. Pravým důvodem však nebyla víra, ale to, že mi tam bylo dobře. Nikdo mě nešikanoval. Asi vinou napětí z rodinné situace a šikanou ve škole, jsem často používala neslušná slova. Před tím, než jsem šla ke zpovědi, jsem mluvila vulgárně, a jak sem přišla ze zpovědi, tak zase. Moje babička mi vždycky říkala: nemluv tak, vždyť jsi teď přišla z kostela. V duchu jsem toužila mluvit hezky, ale z vlastních sil to nešlo. Po čase jsem do kostela přestala chodit.

obrazekKrok špatným směrem
Jako teenager jsem se snažila zapadnout mezi vrstevníky. Chtěla jsem být stejná jako všichni ostatní. Začala jsem kouřit. Říkala jsem si, že když to dělají druzí, proč bych to nemohla zkusit taky. Myslela jsem si, že mě ostatní snáze přijmou mezi sebe. Udělala jsem si sama piercing do ucha a do nosu, chtěla jsem se nechat i tetovat, ale neměla jsem peníze. Oblékala jsem se do černých věcí, začala jsem poslouchat tvrdou muziku, metal a punk. Chodila jsem na metalové akce, třeba na „Noci plné hvězd“. Přátelila jsem se s pankáči. Ale drogám jsem nepropadla. Moje nemoc (epilepsie) byla pro mě nakonec prospěšná, protože jsem nemohla pít alkohol ani brát drogy. V mužích jsem často hledala oporu, své zachránce. Ale opravdovou lásku jsem nepotkala.

obrazekPrvní známost
Po základní škole jsem nastoupila na obor kuchařské práce a potom kuchař-číšník pro pohostinství. Vše jsem úspěšně dostudovala. V té době jsem se dala dohromady s jedním klukem. Věděla jsem, že pije a kouří, ale říkal mi, že s tím chce přestat. Po nějaké době jsme spolu začali bydlet. Ze začátku bylo všechno v pořádku, ale potom vše přestal zvládat. Pil víc než předtím. Podezíral mě, že spím se svým šéfem, choval se hrubě a vyhrožoval mi. Bylo to už neúnosné, a tak jsem začala hledat pomoc. Jednou večer jsem přišla z práce a pustila si televizi. Byla tam kartářka. V té chvíli jsem si vzpomněla na jednu kamarádku, ke které jsem kdysi často chodila. Tvrdila mi, že ji máma týrá. Pomoc našla v černé a bílé magii. Pomyslela jsem si: proč by mi to také nepomohlo? Uvěřila jsem kartářce, která řekla, že se můj problém vyřeší.

obrazekOdchod přítele
Pamatuji si, jak jednou přišel z práce a řekl: „Vím, že mám problém s alkoholem a vím, kdo by nám mohl pomoci“. Přivedl jednoho kamaráda. Byl to křesťan. Vyprávěl nám o Ježíši, vyprávěl i svůj příběh. Přivedl nás do církve, kde jsem se mohla zase vrátit k Bohu. Za to jsem byla svému příteli vděčná, ale věděla jsem, že už s ním nechci bydlet. Klekla jsem si k modlitbě a prosila Boha, aby mi v tom pomohl. Později můj přítel odjel někam do zahraničí. Během jeho pobytu v cizině jsem mu telefonicky oznámila, že se s ním rozcházím. Sbalila jsem si kufry a šla zpátky k rodičům. Začala jsem znovu chodit do církve. Můj bývalý přítel tam po návratu také nějakou dobu chodil, ale pak odešel.

obrazekBoží dotek
Já jsem dál navštěvovala církev a učila se důvěřovat Bohu. Přitom jsem však stále poslouchala tvrdou muziku, chodila v lebkách a v černém oblečení. Všichni mi říkali: Sundej to! Já jsem však na tom neviděla nic špatného. Našla jsem si práci ve Frýdlantu nad Ostravicí jako servírka. Byla to náročná práce. Spala jsem tak tři hodiny denně. Jednou večer jsem se modlila a četla Bibli. V té chvíli jsem pocítila něco nádherného – pokoj a lásku. Tehdy jsem do svého srdce přijala Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Když jsem pak přijela domů, pocítila jsem, jakoby mi Bůh řekl, že jediné, co můžu mít černé, jsou moje vlasy. V ten den jsem vzala pytel a vyhodila jsem všechnu metalovou muziku, sundala jsem ze sebe černé věci, lebky, všechny slony pro štěstí a vyhodila je ven. Dnes jsou to už čtyři roky nového života s Bohem.

obrazekPravá láska
Poznala jsem, že Ježíš Kristus uzdravuje zraněné a pozdvihuje ztrápené. On mi dává smysl života. Nejsem už ta poslední z posledních, ale vím, že mám svoji hodnotu. Většina z těch, kteří mě šikanovali nebo bili, jsou buď nemocní, nebo v kriminále. Přesvědčila jsem se, že když máme bázeň před Bohem, Bůh se o nás postará. Předtím jsem neznala pravdu, ale teď ji znám a pravda mě osvobodila. Kdysi jsem uctívala démona, dneska uctívám Ježíše. Než jsem Ježíše poznala, byla jsem různě svázána horoskopy, kartářstvím, věštěním, ale i tvrdou muzikou a závislostí na nikotinu. Ale pak přišel do mého života Ježíš Kristus, který mě od všeho osvobodil. Dnes nikomu nedoporučuji, aby se obracel k temným silám, když jsou situace v jeho životě nezvladatelné, ale aby vždy hledal Pána Boha.

Když jedu z práce, jedu nejdřív po bahnité cestě, která pak přechází v krásnou dlážděnou cestu. Stejně tak my si často musíme projít bahnitou cestou, abychom dokázali ocenit a vidět tu krásnou cestu Boží.
R.T.

obrazek
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. list Korintským 5, 17)

Doporučená cena: 3.6 Kč

Rozebráno


Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!