Mikuláš – co o něm vlastně víme? [RT89]

obrazekAť mě odnesou…
Mikulášská tradice je stále živá. Pojí se k ní nesčetné množství nejrůznějších příběhů, zážitků, veselých příhod. Následující skutečný příběh je však méně úsměvný. Odehrál se v bývalých Sudetech. Chodilo nás asi deset, jeden Mikuláš a jinak samí čerti. Anděla jsme neměli, protože jsme žádného nesehnali. Na konci vesnice jsme zašli do jedné domácnosti, která už na první pohled patřila k těm sociálně slabším. Vše probíhalo podle běžného scénáře. Pak nastala chvíle, kdy Mikuláš pohrozil asi šestileté holčičce, že pokud bude zlobit, odnesou ji čerti. V té chvíli dítě vstalo, rozpačitě vykročilo k Mikulášovi a rázně prohlásilo: „Tak mě odneste hned. Mně je to jedno. Tatínek pije a máma mě bije.“ Tohle nikdo nečekal. Nastalo nesnesitelné ticho. Největší čert, který všude dělal největší rámus, schoval nenápadně řetěz za záda. Dodnes si přesně vybavuji tikot hodin a zrychlený dech děvčátka. Mikuláš nespustil oči z rodičů a rodiče z dcery. Po chvíli promluvil otec: „Holka přehání, vždyť to není žádná pravda.“ Sotva s pohrdavým úsměvem dořekl svá slova, jeden z mladších čertů hystericky vyštěkl: „Zavoláme policajty!“ „Ne, nechte toho, čerti, raději pojďme pryč!“ zavelel Mikuláš, ale nikdo z čertů se ani nepohnul. Mikuláš se tedy obrátil na rodiče: „Teď nám všem slíbíte, že už nikdy nebudete dcerku bít a taky přestanete s chlastáním.“ V tu chvíli se role obrátily. Holčička se podívala na bezradné rodiče, kteří určitě zažili ledacos, ale tohle ještě ne. Otec zkoprněl a matka vyndala kapesník. Mikuláš výhružným hlasem řekl: „Za rok se tu zastavíme znovu. A běda vám, jestli nám vaše dítě řekne to samé!“

obrazekCo víme o svatém Mikuláši?
Historie, legenda i tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý obraz: světec, přítel dětí, patron zajatců, biskup, mučedník, neohrožený vyznavač víry, pomocník v nouzi. Mikuláš se narodil asi v roce 270 v řeckém Patrasu. Traduje se, že zemřel 6. prosince kolem roku 350 v Myře, dnešním Demre v Turecku. Uvádí se, že Mikuláš byl brzy jmenován biskupem v Myře, tehdejší Lykii. Zanedlouho, za vlády Galeria Valeria Maximina, zde začalo pronásledování křesťanů. I Mikuláš se dostal do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Poznamenán tímto mučením vystoupil r. 325 na slavném Nicejském koncilu. Tam se tvrdě postavil proti přívržencům ariánství – sekty, která popírala božství Ježíše Krista. Více dat se o něm nedochovalo.

Mikuláš otevírá dveře adventu
Tradice spojená s Mikulášovou osobou je velmi pestrá a krajově i národnostně se liší. Vznikla a dochovala se dodnes díky touze člověka po dobru, spravedlnosti, obdarování potřebných a potrestání zlých… Připomíná tak i dobu, kdy po naší zemi chodil Pán Ježíš Kristus, který těšil ztrápené, sytil hladové, uzdravoval nemocné, zastával se nespravedlivě obviněných. Svým životem přinášel lidem novou naději na spravedlivý, radostnější život. Mikuláš se tenkrát snažil o něco podobného. Chtěl lidem všemožně pomáhat v jejich nouzi. Dělal to často v tajnosti. Nešlo mu o to, aby byl lidmi uctíván. Když zjistil, že je někdo chudý, v noci se přiblížil, aby jim pomohl v jejich chudobě.

A právě Mikulášská tradice se stala předzvěstí Vánoc, kdy si připomínáme příchod Božího Syna, Ježíše Krista na naši zemi. Připomínáme si lásku Boží k lidem, ke každému z nás. Bůh poslal svého Syna, aby nás vymanil z naší lidské bídy, z otroctví hříchu, aby nám vydobyl nový život. Ježíš se nás všech zastal ve chvíli, kdy za nás zástupně umíral na Golgotě. Nemohl prokázat více lásky. Máme za co děkovat – znovu a znovu! Ta vděčnost by se měla projevovat i tím, že jsme naplněni láskou k lidem a jednáme podle toho. Jistě nemůžeme udělat totéž co Ježíš, ani totéž co Mikuláš, ale můžeme stát na straně pravdy, lásky, spravedlnosti a šířit dál radostnou zprávu – evangelium – o Boží lásce k lidem žijícím kolem nás.

Doporučená cena: 2.8 Kč

Rozebráno


Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!