Kniha o životě [RT80]

obrazekDívám se na knihu, která leží přede mnou. Je to Bible. Kde všude jsem ji už viděl? Doma na stole, v knihovně, v knihkupectví, v muzeu, v antikvariátu, na kazatelně, na nočním stolku v nemocnici. Všude měla svoje místo a svoje opodstatnění. Matně si vzpomínám, kdy jsem ji viděl poprvé, a tu se mi z dětství vybaví můj otec, jak o Vánocích čte z této knihy vánoční evangelium.

Co je to za knihu? Proč se stále vydává, proč se pořizují stále nové překlady, proč ji lidé pořád kupují a čtou? Obyčejná kniha to není, to je jasné. A nejde ani o to, že je stará. Určitě je to kniha zvláštní, proč by jinak byly o této jediné knize napsány stovky dalších. I když v historii byly snahy jednou provždy se s ní vypořádat, stále je čtená a čtenáři v ní nacházejí nové aktuální podněty pro život. Otevřu ji tedy a zkusím udělat namátkou čtyři sondy, jak to dělávám u jiných knih.

obrazekNejdříve na začátku…
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.“

obrazekPak někde uprostřed…
„Pohlédl jsem a viděl moudrost i ztřeštěnost a pomatenost. Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jak světlo dává větší užitek než tma. Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě. Avšak i to jsem poznal, že týž úděl potká oba dva. Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák. Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem.“

obrazekTeď někde ke konci, kde děj obvykle vrcholí…
„Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život.“

obrazekA ještě na úplný závěr…
„Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. Ten, od něhož je to svědectví, praví: Ano, přijdu brzo. Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi.“

Ano, tato kniha je o životě. O jeho začátku i konci. O zrození, i o posledním soudu. O hledání smyslu života i o jeho nalezení v Ježíši Kristu. Bible je vlastně naléhavým poselstvím pro všechny lidi. Poselstvím o záchraně i o naději. Už jsi ji četl?

Svetozár Slavka

Doporučená cena: 2.8 Kč

Rozebráno


Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!