PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Příběh Jidášovy zrady za peníze je starý již dva tisíce let. A přece je stále stejně aktuální. Za tu dobu se toho moc nezměnilo. Když jde o peníze, tak jdou všechny morální zábrany stranou. Výčitky svědomí jsou potlačeny. Nejeden člověk je fascinován a ovládán vidinou bohatství, vidinou lepšího života. Najednou není schopen domýšlet důsledky svého jednání. A potom končí třeba jako kdysi Jidáš. Děje se tak stále nejen mezi kriminálníky, ale i ve všech dalších vrstvách lidské společnosti. A často právě v těch „nejvyšších kruzích“. Lze se vůbec nějak postavit proti nespoutané moci peněz?

CO MI DÁTE, KDYŽ VÁM HO ZRADÍM?

Před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala. Marie vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a vytřela je svými vlasy. Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který jej měl zradit, řekl: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým.“ To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale protože byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe. Potom Jidáš odešel k vrchním kněžím. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim Ježíše vydal.

POSLEDNÍ VEČEŘE  

Prvního dne Svátku nekvašených chlebů připravili učedníci dle pokynů svého Mistra velikonoční večeři. Večer, když byl Ježíš za stolem spolu s Dvanácti, řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“ Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“ „Zradí mne ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. „Syn člověka sice odchází, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Mistře?“ „Sám jsi to řekl“, odpověděl mu. „Co děláš, dělej rychle“, řekl mu také. Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu tohle řekl. Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že ho Ježíš poslal, ať nakoupí, co je ještě potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým. Jidáš si vzal ještě sousto do úst a vyšel ven. Byla noc.

TEN, KTERÉHO POLÍBÍM  

Po večeři odešel Ježíš s učedníky na Olivovou horu. Po těžkém modlitebním boji na místě zvaném Getsemane, kdy zůstal zcela sám, protože učedníci usnuli, je šel probudit se slovy: „Vstávejte, pojďme, můj zrádce je už blízko.“ Ještě to ani nedořekl, když v tom přišel Jidáš a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte!“ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Mistře!“ Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. Ráno se všichni kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. Spoutali ho, odvedli a vydali římskému prokurátorovi Pilátovi.

NĚKDY MŮŽE BÝT UŽ POZDĚ

Proč to Jidáš vlastně udělal? Proč zradil Ježíše? Tuhle otázku si lidé kladou od chvíle, kdy oněch třicet stříbrných změnilo majitele. A nacházejí pro to spoustu rozmanitých vysvětlení. Někteří soudí, že ačkoli Jidáš byl Ježíšovým učedníkem, jednoduše nepochopil, kým jeho Mistr doopravdy je. Ostatní poukazují na přílišnou lásku k penězům. A jiní zase tvrdí, že v tom mohla hrát roli politika – svržení římské nadvlády – ve které měl Ježíš podle názoru mnohých jako Mesiáš hrát důležitou roli. Jidášova zrada prý byla projevem zoufalého zklamání, když si uvědomil, že Ježíš nic takového nezamýšlí. A jak Jidáš končil? Když viděl, že Ježíš neunikl, jak se to již několikrát stalo, a žádný zázrak se nekonal, pokusil se všechno ještě zvrátit vrácením peněz, avšak marně. S vyznáním, že zhřešil a zradil nevinného, spáchal sebevraždu.

PŘIJMEŠ BOŽÍ NABÍDKU?

Možná si řekneš: „A co já s tím mám společného? Já jsem nikoho nezradil, nikomu neublížil, nikoho jsem neokradl a ani jsem se nikoho o nic neprosil. Já mám čisté svědomí. A vystačím si sám.“ Ale odmítnutí Ježíše jako toho, kdo za nás položil svůj život, má určité společné rysy s Jidášovou zradou. Celý náš život je totiž otázkou volby. Otázkou rozhodnutí, která nesou své ovoce. A v konečném důsledku se jedná pouze o tyto možnosti: věčná smrt jako oddělení od Zdroje dobra a lásky, nebo věčný život v Boží blízkosti.

Nevinný Ježíš vzal na sebe hříchy celého světa, a tedy i každého z nás. Svou smrtí na kříži nám otevřel cestu k odpuštění a smíření s Bohem. Svým vzkříšením zvítězil nad smrtí, peklem i hříchem. Díky této Ježíšově zástupné smrti a slavnému vzkříšení je každému z nás nabízeno to druhé: spasení, tedy záchrana a nový život. Život v plnosti odpouštějící Boží lásky, která nás dovede do věčného života.

I Tvůj životní příběh může mít šťastný konec. Ale volba je na Tobě. Jak se rozhodneš?

 

 

Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!