Jak zvítězit nad plíživými zabijáky manželství...

Snad bez výjimky lidé uzavírají manželství s nadějí, že jim přinese něco radostného, pěkného a hodnotného. Věří, že právě to jejich manželství bude dobré a naplní jejich očekávání. Touží po tom, aby bylo dokonce lepší než manželství těch, kteří jsou kolem nich a jsou svými manželstvími zklamáni. V koutku duše živí naději, že právě to jejich manželství bude lepší. Ale jak na to? Plevelu se na našich zahrádkách daří neuvěřitelně dobře i bez jakékoliv péče, ale květiny, čerstvá zelenina, ovocné stromky a další plodiny potřebují pravidelnou a systematickou péči. Stejně tak ani manželství bez potřebné péče jen tak samo od sebe nepokvete. Následující rady a jejich aplikace v praxi mohou být návodem na šťastné, kvetoucí manželství.

Máte se vzájemně rádi?

Proč to slovíčko „vzájemně“? Jedné maminky, která poměrně nedávno provdala svou dceru, se zeptala její kamarádka: „Jak se daří mladým?“ Odpověď zněla: „Mají se moc rádi; ona sebe, on sebe.“ Taková sebeláska asi manželství příliš neprospěje a ani ho neudrží, spíše naopak. Je to jako vyplutí lodě na moře s dírou v podpalubí; dříve nebo později ztroskotá. Naopak vzájemná láska, bez ohledu na poznávání kladů či záporů partnera, je jedním ze základních pilířů šťastného manželství.

Muži a ženy se v mnohém liší

Někdo to zjistí a respektuje až po létech manželství, někdo možná vůbec, někdo jen částečně. Pokud partnerovo jednání hodnotíme jen podle svých vlastních představ, máme „zaděláno“ na veliký problém. I naše potřeby jsou různé. Šťastné manželství není postaveno na dokonalé shodě v názorech, postojích či řešeních problémů obou partnerů, ale na vzájemném doplňování se. Pokud si to uvědomíme, pak nebudeme říkat: „ti muži jsou nemožní“ nebo „ty ženy jsou divné“. Budeme moci říci: „Jsme sice každý jiný, ale výborně se doplňujeme.“

Přemíra starostí nesmí zadusit vzájemnou lásku

Shánění bydlení, jeho vybudování, péče o malé děti, stres z úsilí udržet se v náročném zaměstnání - je toho mnoho i pro manžele, kteří žijí v souladu a harmonii. Večer padají únavou a na pěstování vzájemného vztahu, na nezbytnou partnerskou komunikaci, nemají dostatek času, a tím pádem ani chuť. Více je spojuje snaha o zajištění chodu domácnosti, o výchovu dětí, a jejich vzájemný vztah se dostává na vedlejší kolej. Když však manželé i v náročném období života nezanedbávají pěstování svého vzájemného vztahu, tak záhy zjistí, že právě společné chvíle jsou největší oporou a pomocí při řešení všech problémů.

Opravdu znáte svého partnera?

Nestačí, že znáte oblíbené jídlo svého partnera nebo číslo jeho obuvi, že dokážete již odhadnout, jak bude reagovat v určité situaci. Důležité je naslouchat jeden druhému, a to nejen ušima, ale i srdcem. Jen tak můžeme vyrozumět potřebám, touhám a přáním svého partnera. Nezapomeňme přitom na odlišnost potřeb muže a ženy. Jsou tací, kteří o svých potřebách dokáží hovořit přímo, jiní je jen naznačí. Ale pokud už nemají odvahu ani chuť svá přání vyslovit, bývá nastartováno k rychlému vzájemnému odcizení se. Manželství trpí víc a víc.

Praktická láska

Láska potřebuje důkazy, zřetelné konkrétní projevy, a to nejen ústní, ale i praktické. Někdy vhodné slovo povzbuzení či ocenění a uznání druhého má mnohem větší cenu, než třeba drahý dárek. Praktická pomoc v kuchyni, pomoc s dětmi, s úklidem, nebo vyjádření zájmu o partnerovo zaměstnání, o jeho problémy, je v dané situaci tím nejvhodnějším a také nejpotřebnějším důkazem lásky. Prověrkou, nakolik je láska opravdová, se může stát i závažné onemocnění či jiný neočekávaný handicap partnera, případně dítěte.

Romantika nejen na začátku.

Velmi běžným názorem je, že romantika v manželství se odehrává jen v prvním období společného života. Pak je třeba počítat s tím, že společný život zevšední a nepřináší již mnoho nového. Ale realita je taková, zvláště u žen, že touha po romantice přetrvává. Udělat si nevšední večer, věnovat kytičku častěji než jedenkrát v roce, milá překvapení, romantická dovolená – to všechno by neměla být jen nenaplněná přání.

Bez odpuštění to nepůjde

Ať se snažíme jakkoliv, naše manželství nikdy nebude dokonalé, protože nedokonalí lidé nemohou vytvořit naprosto dokonalé manželství. Může přijít slabá chvíle u obou partnerů, může dojít k vypjatým situacím nebo k momentálnímu nepochopení a nerozpoznání potřeb partnera. Mohou si nechtěně navzájem ublížit. Co potom? Omluva či prosba za odpuštění může pročistit každý zakalený vztah. Prosbu za odpuštění je třeba přijmout a více se k tomu nevracet. Slovo „promiň“ neznamená, že jsi slabší, ale to, že vztah s danou osobou je ti vzácnější než tvé ego.

Co říci závěrem

Nad plíživými zabijáky manželství, jakými jsou sebeláska, nerespektování odlišnosti potřeb toho druhého, neschopnost udělat si čas pro druhého a myslet jen na sebe, neochota druhému naslouchat, ignorování viditelných projevů lásky, resignace na romantiku vzájemné lásky, neschopnost odpouštět, nad tím vším lze vítězit. Ale bez dobré vůle a cíleného úsilí obou partnerů to nepůjde.

Odevzdejte své manželství Bohu

Zkuste si odpovědět na otázky, které jsou nabídnuty. Zkuste se dobře dívat a vnímat, jak se k sobě chováte. Možná přijdete k závěru, že byste mnohé rádi změnili k lepšímu. Kde na to brát sílu? Jestli to půjde, klekněte si spolu k modlitbě a odevzdejte své manželství se všemi radostmi, starostmi i zraněními Bohu a proste ho o pomoc. Jestli se vám to nepodaří společně, zkuste to zatím alespoň každý sám. Myslete přitom na svoje děti, které si podle Vás vytvářejí představu o tom, jak má vypadat rodina, manželství, vztah mezi mužem a ženou. Právě od vás obou se učí milovat, chybovat, odpouštět a znovu začínat. Vaše nové sblížení se i s rizikem, že to může nejdříve i bolet, určitě stojí za to!

Iva a Milan Kernovi

Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!